Jdi na obsah Jdi na menu
 

Čím bychom se měli umět chlubit?

     Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma. Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše. Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle.

     Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování. Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím na svém těle jizvy Ježíšovy. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen. (List Galatským 6:11-18).

 

 

     Když bych měl odpovědět na otázku, čím bychom se měli pravidelně celoživotně chlubit právě my křesťané, odpověděl bych právě dnešním našim biblickým místem z listu apoštola Pavla ke Galatským. Napsal bych to stručně a jasně: křížem našeho Spasitele a Pána Ježíše Krista, kde se za všechny z veliké lásky ke každému z nás obětoval. Jenže když bych k tomu více neřekl, nebo nenapsal, tolik by nevyniklo, co vlastně kříž v době pisatele i adresátu prakticky znamenal, a nemám teď na mysli kříž jako zvláštní římské mučidlo – veřejné a ostudné, ale kříž jako významný duchovní pojem. Než se k němu z vaší laskavou pozornosti dostanu, musím něco podstatného zmínit o křesťanech v několika sborech Galácie ve střední části Malé Asie:

     Všichni uvěřili díky slyšené dobré zprávě od služebníka Pavla, že Ježíš je cestou k jedinému pravému Bohu, a že se už nemusí trápit něco jako „osudem“ – tehdy populární spiritualitou (věřením), - že si s vámi pohrávají různí bohové, které si musíte pravidelně udobřovat různými ceremoniemi, jako například slavení konkrétních dnů, nebo přítomnosti konkrétních předmětů v různých částech vašeho obydlí. Když byste to nedělali, žili byste ve strachu, že na vás tyto rozlobené mocnosti něco nepříjemného dopustí. A když se vám pak skutečně něco zlého v rodině událo, zase jste žili v hrozných výčitkách svědomí, že jste pro blaho vašich nejbližších při vašich náboženských povinnostech něco zanedbali. Do tohoto vnitřního sevření ovšem hlásá apoštol Pavel nekompromisně: „Ježíš Vás osvobozuje od veškerého strachu, abyste sloužili Bohu, který s námi již nemanipuluje, protože bere každého člověka za partnera do svého vztahu.“ A to bylo maximálně radikální! Galatští to okamžitě přijali a byli nesmírně šťastní!

     Po nějakém čase – něco kolem dvou až tří let – se ovšem v jejich sborech objevili údajní pokračovatelé Pavlova učení – tzv. křesťanští judaisté. Ti začali učit, že je sice Ježíš onou cestou k Bohu, - že to měl Pavel nepochybně pravdu, - ale že tato víra nestačí. Je důležité k ní připojit i pár zásad z Mojžíšova Zákona, které se Hospodinu vedle víry v Krista také líbí jako například slavení soboty a hlavně důsledné dodržování obřízky jako věčné znamení Nové smlouvy. Proto že k nim přicházejí, aby učení apoštola Pavla doplnili. Jaký byl však praktický důsledek? Někomu z věřících se to nezdálo, některým se to líbilo, a tak začalo mezi nimi napětí, hádky, nesváry. To nejhorší ovšem bylo, že se vytrácel nový život z Boha. Proč? Protože, když začnete spoléhat na cokoliv jiného, než na Ježíše Krista, začne vaše myšlení a cítění ovládat váš starý člověk, kterému jste v Kristu – podle slov apoštola Pavla – zemřeli: „Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná (2:19-21).“ Kříž tedy v tomto smyslu znamená osvobození se i od sebe sama v jeho bezbožných tendencích. Kdo se ovšem vrátil k plnění Mojžíšova Zákona, opět v těchto tendencích ožil!

     Snad proto je učitel Pavel na počátku a na konci tohoto nedlouhého dopisu tak rozhořčen. Snad proto tolik Galatské prosí, aby se vrátili k jednoduché víře v Ježíše Krista. A snad jen proto jim z takovou trpělivosti vysvětluje, proč už nic z Mojžíšova Zákona plnit nemusí, protože na kříži jejich Spasitel veškerý Zákon naplnil, a tak mu učinil zadost pro nás jako jeho svobodné následovatelé. A právě v tomto smyslu se máme umět chlubit, – což je náš vnitřní postoj, – křížem Ježíše Krista. Znamená to pochopit, uvěřit, ale i ochránit si životní styl, že naše životy má ve svých rukou laskavý Bůh, který s námi zamýšlí jen dobré a užitečné věci. Že se už nemusíme nikoho a ničeho bát. Tehdy to byli tzv. bohové ohně, vody, větrů, plodnosti, úrody atd., kteří ovšem vlastně vůbec neexistují: „Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky! Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo (Ga 4:8-11)“. Dnes to ovšem mohou být různé hvězdné konstelace jako např. horoskopy, dále různé neviditelné tzv. spirituální prvky na lidském těle, nebo jiná „média“, která mají vliv na myšlení současného člověka s ohledem na jeho šťastnou přítomnost a budoucnost. I u některých křesťanů se stále ještě setkáte z názory, že jsou například v zajetí tzv. zlořečení ze strany svých předků. Jaká ovšem neznalost! Vždyť s Kristem zemřeli i těmto věcem.

     My jsme tedy pro svět ukřižování, a svět zase pro nás. Řečeno jednodušeji: nemá na nás skrze vykupitelské dílo Kristovo vliv ani (1) zlý současný věk, ale ani náš (2) starý člověk, kterého Bůh umrtvil spolu s Kristem na kříži. Nemusíme se už obojím zabývat natož trápit. To, co nás má těšit, je náš nový život v Kristu – tedy vztah s Bohem který má svůj základ v Kristově plnosti charakteru: „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě (List Koloským 3:1-4).“ Lidé, kteří se takto vracejí ke Starému Zákonu, aby se Pánu Bohu více líbili, se vlastně vracejí k pohanství v naoko duchovním hávu – pseudožidovském nebo pseudokřesťanském. A to je veliké nebezpečí! Kdo ovšem spoléhá na Ježíše, má život věčný, který má zaslíbení Božího slitování a pokoje. Tito pak, jak zmiňuje Pavel, jsou nazvání Božím Izraelem, což je jediné takovéto oslovení v celém Novém Zákoně. Má zdůraznit, že za nás bojuje Hospodin v Kristu, abychom my zůstali věrni jeho každodenní péči. A protože v době Pavla víra v tento kříž měla za následek pronásledování od zmiňovaných falešných učitelů a proroků - včetně mučení a kamenování, - nese Pavel na svém těle jizvy (stigmata) Ježíše Krista. Nechce se proto chlubit ničím jiným, než právě tímto. Tak prosím zůstaňme i my takto věrni Boží milosti zjevené v našem Spasiteli. I na nás totiž mohou přicházet různá pokušení k víře Ježíšově cokoliv přidávat. Amen.

 

     „Děkujeme Ti, nebeský náš Otče, za odvážné apoštoly, kteří nám uchránili svými životy zvěst o nezasloužené Boží lásce, která v Kristu nemá žádné podmínky a nároky. Děkujeme za dar víry v Ježíše Krista našeho Spasitele a Pána. Děkujeme, že nás svým Duchem provázíš a posiluješ. Chvála Tobě za Tvojí dobrotu a slitování! Amen.“

 

Slovo na cestu:Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu´.“ (1. list Korintským 1:29-31).

 

Požehnání: „Ať Vás všude provází náš drahý Spasitel a Pán Ježíš Kristus. V Něm máte všechno důležité pro Váš vztah k Bohu. V Něm je také naše jediná naděje.“

 

(Pro ECM Horšovský Týn – 02. 10. 2016)