Jdi na obsah Jdi na menu
 

Církev jako Boží odhalené tajemství

     Proto jsem já, Pavel, vězněm Krista Ježíše pro vás pohany. Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám: dal mi ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal. Z toho můžete vyčíst, že jsem porozuměl Kristovu tajemství, které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům: že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia. Jeho služebníkem jsem se stal, když mě Bůh obdaroval svou milostí a působí ve mně svou mocí: mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil: Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou. Proto prosím, abyste se nedali odradit tím, že pro vás musím trpět; vždyť se to obrátí k vaší slávě. (List Efezským 3:1-13).

 

 

     Apoštol Pavel vidí svůj obtížný životní úděl, - vždyť je všude pro svojí víru v Krista pronásledován, nebo vězněn, - v souladu s Boží vůli. Už to je samo o sobě pro nás výzva. Jeho životním povoláním bylo odkrývat dlouho Pánem Bohem utajovaný trumf, kterým je církev. Co je vlastně církev? Je to společenství všech lidí, kteří se vírou přihlásili ke Kristu. A co je těmto lidem od Pána Boha zaslíbeno?

 

  • Jsou součásti společného Kristova těla,

  • Jsou spoludědicové Božího království,

  • Mají podíl na všech ostatních zaslíbeních evangelia a

  • Mohou k Bohu kdykoliv přistupovat svobodně a s důvěrou.

 

     Někdo by možná řekl, k čemu toto všechno? A dočkal by se zajímavé odpovědi: Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu (v. 10). Co to ale znamená? Bůh se rád chválí, a to před svými anděli ve své slávě. Přesnější by asi bylo říci: rád k tomu dává svému nebeskému světu podněty. Nakonec proto ho také stvořil, aby se Mu takto dával znát. Tím hlavním důvodem k poznání je ovšem Jeho mnohotvárná rozmanitá moudrost, jak skrze svého Syna uskutečnil spasení všech lidí. V Kristu může skutečně každý přijmout smíření se svým nebeským Otcem. A každý, kdo takto odpoví na nabídku své záchrany, okamžitě patří do církve se všemi výhodami, které jsme si před chvíli vyjmenovali. Podstatou této Boží jedinečné moudrosti je samozřejmě láska ke všem lidem, kterou přišel Pán Ježíše Kristus vyjádřit svým životem a smrti na kříži. Bůh ho ale vzkřísil třetí den po jeho ukřižování z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích. A nejen přátelé jeho, ale i nás: Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši (2:4-7).

     Proto v předchozí druhé kapitole svého jinak velice odvážného listu apoštol Pavel tak důrazně na nově obrácené lidi z nežidovského prostředí apeluje: Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

 

V něm je náš mír,

on dvojí spojil v jedno,

když zbořil zeď, která rozděluje

a působí svár. Svou obětí odstranil

zákon ustanovení a předpisů,

aby z těch dvou, z žida i pohana,

stvořil jednoho nového člověka,

a tak nastolil mír.

Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle,

na kříži usmrtil jejich nepřátelství.

Přišel a zvěstoval mír,

mír vám, kteří jste dalecí,

i těm, kteří jsou blízcí.

 

     A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží (2:11-22). Osoba a dílo Ježíše Krista je tedy výrazem Božího pozvání pro skutečně každého. V tom se ukazuje rozmanitá Boží moudrost. Bůh to zkrátka dobře vymyslel. Boží moudrost však není jen v záchraně každého kajícníka. To je jen začátek. Tkví také v pokračování, v průběhu. Co mám nyní konkrétně na mysli? Nebeskému světu Bůh také ukazuje, jak se v církvi vzájemně doplňujeme, jak jsme schopni navzdory své rozdílnosti spolu vycházet, ano, jak v nás vítězí ono Kristovské: druhého mám za přednějšího sebe. Že prakticky myslíme  na svůj celoživotní růst k pokoře je věc druhá, ale směr je již jasný.

     Co ale Kristus vlastně učinil? Apoštol Pavel to zmiňuje v souvislosti s následováním nás křesťanů: Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá (5:1-2). I my se máme v jednom společenství církve jeden za druhého obětovat v tom smyslu, že si máme navzájem pomáhat a sloužit. Celá pátá kapitola je o znacích nového života, především v našem slovním projevu - jak zkrátka mluvíme. Celkově ovšem o našich životních prioritách jako například, jak nakládat se svým vzácným časem ve prospěch společenství bratří a sester.

     Je ovšem ještě jedno místo, - poslední, které zmíníme, - které ukazuje co pro nás Kristus učinil. Pavel ho opět zasazuje do praktické souvislosti - nyní v životě manželů: V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. `Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo´. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu (5:21-33). Oddaná láska muže a ženy je výrazem oddané lásky Krista k církvi jako k své milované nevěstě. Podstatou šťastného manželství je oběť vydání se tomu druhému stůj co stůj – se vším všudy! To ale také platí i o opětovné lásce církve ke Kristu.

     Co tedy říci závěrem o církvi, která je odhaleným Božím trumfem, - tajemstvím, - tomuto světu i celému nebi?? Je přátelé vzácná! Je to to nejlepší, co nám Hospodin mohl svěřit. A je také velikým darem a jedinečnou příležitostí v ní žít! Modlím se, aby nám to svatý Duch odhalil v našich myslích. Amen.

 

     „Děkujeme Ti, nebeský náš Otče, laskavý Bože, za dar církve, do které jsi nás skrze svého Syna všechny pozval. Děkujeme, že si v ní můžeme vzájemně sloužit. Prosíme tě, otevři náš vnitřní zrak, abychom jí viděli Tvým svatým pohledem jako nevěstu Kristovu, a to i když jsou v ní zároveň omilostnění hříšníci. Ke Tvé radosti a slávě! Amen.“

 

Slovo na cestu:Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Efezským 2:8-10).

 

Požehnání: „Pokoj bratřím i láska a víra od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista.“ (Ef 6:23-24).

 

(Pro ECM Horšovský Týn – 30. 10. 2016)