Jdi na obsah Jdi na menu
 

Duchovní více-chtivost

     Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví." Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má."

     Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom, a říkal si: `Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?´ Pak si řekl: `Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.´ Ale Bůh mu řekl: `Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?´ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem." (Lukášovo evangelium 12:13-21).

 

 

     I dnes je nemálo lidí, kteří mají zájem o Pána Boha a o Ježíše Krista jen, aby se měli dobře, jako onen muž ze zástupu, který chtěl po Ježíši, aby podle Mojžíšova Zákona sám jako rabi urovnal jeho majetkoprávní spor s jeho bratrem ohledně spravedlivého rozdělení jejich dědictví. A tak se nám hned v úvodu nabízí intimní otázka: proč vlastně následujeme Krista? Co je našim nejhlubším motivem? A následovali bychom Ho, kdybychom z toho moc výhod neměli?

     Ježíš ovšem věděl, jaké je jeho ústřední povolání. Není to řešit lidské vztahy vnější cestou. Jeho cílem bylo jít k podstatě problému člověka, a tím podle evangelisty Lukáše je, pro co žije? Na co spoléhá? Nebo ještě přesněji, komu věří?

     Proto hovoří jazykem své doby - tedy v podobenství - o bohatém zemědělci, který byl zaskočen neobvyklým nadbytkem své úrody. Urodilo se mu toho nesmírně mnoho. Dokonce tolik, že na to nebyl se svými skladovými objekty připraven. Jeho problém nebyl nadbytek či bohatství. Ale životní postoj, který si díky svému bohatství vytvořil. Bude si užívat mnoho let. A tady byl vážný problém. Jeho existence je v jeho vlastních rukou, nikoliv v rukou milostivého Boha, začal si sám pro sebe říkat, možná jako mnoho lidí dnes v podobné situaci: „Mohu si koupit drahé léky, zaplatit nákladnou operaci, vytvořit si takové domácí i pracovní zázemí, abych se měl co nejlépe. Mě přece nic neohrozí!“

     Jenže tito lidé, tak jako náš muž z podobenství, potřebují zaslechnout ono nekompromisní: „Blázne!“ Tento výraz, podotýkám, je v našem překladu poněkud kulturně zmírněn. V originálním jazyce je jadrnější. Proč? Aby si příjemce uvědomil svojí pošetilost, své bláznovství. Jaké? Má jméno chamtivost, nebo lakomství, doslova: více-chtivost. Chcete zkrátka na základě toho, co máte, stále více a více. Je to vaše nové náboženství, vaše nová motivace, proč co děláte, ano, v pravdě váš nový životní styl postavený na této vaší nové závislosti. A právě toto si mají následovníci Krista u sebe uvědomit, dokud je ještě čas. Myslet si, že si sám sobě pomůžu bez vědomí Boží přítomnosti v mém životě je životní omyl! Tragický s rizikem své nevratnosti.

     Co tedy prakticky znamená: „Nehromadit si poklady na zemi, ale bohatnout před Bohem,“ jak celý náš dnešní úsek z Lukášova evangelia Ježíš končí? Znamená to spoléhat jen na Boží životodárnou moc v mém životě, která mě udržuje den co den v mé přítomné existenci na této zemi. Je to důvěra v Boží lásku a Boží péči o můj každodenní život. Je to ale také umění se dělit s ostatními, jako výraz mé odpovědi vděčnosti mému Bohu. Někdo se dělí majetkem, jiný svým časem, další svými dary, a ještě někdo jiný vším tímto, nebo ještě něčím jiným. Podle mého názoru není důležité čím, ale s jakým motivem. Umění se rozdělit se už přece učí děti v našich rodinách, když například maminka donese z práce bonboniéru, když jí ten den dostala od kolegyň k narozeninám. Ano, je to pokušení, vzít si ten nejchutnější bonbón jako první, nebo vzít si hned dva, když se ostatní nedívají. Všichni to přeci známe. Když ale toto všechno překonáme, a nakonec se rozdělíme tak, aby naše potěšení bylo spravedlivé, máme z toho užitek všichni: užijeme si, že se máme zase o trochu více rádi, než jsme zakoušeli do této chvíle.

     A o to zjednodušeně řečeno v našem příběhu jde. Aby mezi námi rostla láska Ježíše Krista. Abychom bohatli před Bohem na všech všedních okolnostech a starostech. Aby se nám Otcovo požehnání v nadbytku nestalo překážkou na cestě do Božího království, které má v nás růst, ne se menšit. Modlím se, abychom měli vztah s našim Pánem Ježíšem Kristem stále na prvním místě. Jen tak budeme totiž skutečně svobodní. Amen.

 

     „Děkujeme nebeský náš Otče, laskavý náš Bože, že jsi nám v Kristu daroval všechno pro náš zbožný život s Tebou. Prosíme Tě, abychom uměli růst v tomto Tvém charakteru štědrosti. Pro Tebe a pro druhé. Amen.“

 

Slovo na cestu: „Odkud vyšla ochota k pomoci, tam ať se pomoc také uskuteční. Každý ať dá podle toho, co má; vždyť je-li zde tato ochota, pak je dar před Bohem cenný podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá. Nejde o to, aby se jiným ulehčilo a vy byli přetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejně: váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku; tak nastane vyrovnání, jak je psáno: `Kdo měl mnoho, tomu nic nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek.´ (2. Korintským 8:11-15).“

Požehnání: „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. (2 Kor 8:9).“

 

(Pro ECM Horšovský Týn - 31. 07. 2016)