Jdi na obsah Jdi na menu
 

Jak dnes rozumět svátku Krista Krále?

     Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: "Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží."

     Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe." Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: "Toto je král Židů." Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji." (Lukášovo evangelium 23:33-43).

 

 

     Svátek Krista krále nebo slavnost Ježíše Krista krále je poměrně mladý. První se slavil až v roce 1926 v katolické církvi, a to z důvodů velice zajímavých: Kristova vláda nad každým člověkem se tímto svátkem měla vyjádřit především v tom smyslu, že žádná státní zpráva nemá právo rozhodovat o záležitostech, které přísluší jen Bohu. Především v oblasti etiky a důstojnosti člověka. To začalo inspirovat i církve protestanské, proto nad tímto svátkem dnes panuje všeobecná shoda. I jeho zařazení do celého církevního roku je inspirující: je to poslední den tzv. mezidobí, tedy času kdy se završuje Kristovo kralování nad našimi životy, ale zároveň času, kdy další neděli už začíná období adventu, tedy času, kdy se v nás má nově rodit živý Kristus. Jak si tuto symboliku pro sebe vyložit? Kristus je našim Králem, k čemu ovšem v praktické rovině celý svůj život dorůstáme. Učíme se respektovat, že je Pánem našich životů. Protože má ale Bůh s námi své skryté úmysly, každý rok se připravujeme i na velice osobní vánoce, tedy na čas Jeho navštívení, které v nás otevírá nové pohledy na Krista. To je onen nově se rodící Kristus v našich nových životních souvislostech. Pro každého z nás je to něco jiného. Pro někoho nový přístup k sobě samému v různých oblastech, jako například jak žít méně pro výkon a více pro své ztišení, pro druhého nový přístup ke konkrétnímu člověku. A pro třetího obojí, nebo ještě něco jiného. To podstatné je, že je to důsledek naší nové sebereflexe, která se rodí – začíná, - z Božího zdroje. Advent s vánoci nám k tomu mají symbolicky pomoci.

     Co nám chce proto o Kristově kralování říci náš dnešní příběh Ježíše na kříži? Předně jeho vláda začíná solidaritou se všemi trpícími, a to ať už vlastní vinou jako oba dva zločinci visící po jeho boku na kříži, nebo se všemi ostatními, jako byl On sám, kteří trpěli nevinně. Toto ztotožnění je výrazem soucitu Hospodina se svým stvořením. A právě takto začíná Boží království. Bůh sestupuje do našich rozměrů slabostí. Spoluprožívá s námi naše těžkosti, křivdy, nespravedlnost, ale také s námi navazuje kontakt uprostřed naší morální bídy.

     Jak ovšem toto kralování pokračuje? Boží proměňující přítomnosti: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji,“ slyší okamžitě zločinec toužící po Kristově pozornosti. V těchto slovech je pro nás řečeno velice mnoho! Bůh nás slyší. Dává více, než prosíme. Dává naději v naší beznaději. Nabízí nový výhled. Duchovně uklidňuje, ztišuje. Souhrnně řečeno: dělí se s námi o vše čím Je a co Mu náleží – o své království, řečeno samozřejmě slovy staré mytologie. Co to ovšem znamená prakticky? Představme si prosím, že jste na všechno v životě sami. Opustil vás váš životní partner, máte malé děti, k tomu práci s platem, který je jen tak tak. Jinou práci nemůžete sehnat. Jste vlastně rádi, že se držíte. A v této vaší situaci si uvědomíte, že na tento jistě velice nesnadný život nejste úplně sami. Ba co více, vnitřně zakusíte onu skutečnost, že celý váš život má v rukou Ježíš Král. Že to ve skutečnosti není jen váš život, ale vlastně prvotně především život Jeho. Jinými slovy ve vašem vnitřním vnímání skutečnosti se něco prolomí, co vás následně překlene do vnímání reality vnější. Někdy je pak změna i ve vnějších okolnostech, ale to podstatné se odehrává v proměně našeho nitra. Kristus začíná kralovat. Vy Ho pomalu ale jistě začnete takto vnímat. Ano, začnete se Mu, - uprostřed svých nesnadných životních zápasů, - plně klanět.

     Jak už jsem naznačil v předchozích odstavcích, Kristova vláda začíná paradoxně v naší bezmoci, ve tmě, v těžkostech našeho srdce, někdy v bouřích našich vztahů. V neúspěchu a v různých selháních. „Vítězové“ totiž nečekají Vítěze. Nepotřebují Ho. Když pak toto sami sobě přiznáme, jsme připraveni pro adventní období, které nás má ztišit, aby se v nás nakonec narodil živý Kristus. Bude sice z počátku malý a slabý jako tenkrát v Betlémě. Bude to ale dítě, nad kterým živý Bůh bude držet svojí ochrannou ruku. Bude jí tak totiž držet přímo nad námi. Je toho tedy, přátelé, před námi více než dost. Tak prosím: vzhůru srdce! Máme před sebou mnoha dobrodružství. Amen.

 

 

     „Děkujeme Ti, Bože Otče, Hospodine, za Krista Krále! Děkujeme, že je to On, kdo nás rok co rok provází a vychovává. Prosíme, aby se v nás neustále rodil v těch oblastech našeho života, kde to nejvíce potřebujeme. Prosíme, aby vedl naše životy tam, kde mi nedohledném. Pro Tvojí čest a slávu! Amen.“

 

 

Slovo na cestu: „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.“ (List Koloským 1:13-14).

 

Požehnání: „Ať Vás všude provází náš drahý Pán Ježíš Kristus. On je náš Král!“

 

(Pro ECM Horšovský Týn – 20. 11. 2016)