Jdi na obsah Jdi na menu
 

Můj vztah k alkoholu:

   03. 08. 2016

     Je velice pozitivní, i když s předem danými hranicemi. Například se úplně vyhýbám tzv. tvrdému alkoholu, ale i lidem, kteří ho mají rádi. Vím, jaké zákonitosti vyvolávásad, bohužel. Malou výjimkou jsou pro mě likéry občas v roce - třeba o vánocích nebo po tučném jídle na návštěvě. Přiznávám, že skleničku Becherovky mám velice rád. Jedna likérová sklenice je mým maximem, pokud ovšem nejsem unavenývystresovaný nebo hladový. Tyto tři situace je asi dobré si neustále - obecně řečeno u konzumace alkoholu - pečlivě hlídat.

     Kvalitní a chutné víno, nebo pivo mám naopak ve veliké oblibě. Jak jsem už ale zmínil, stejně tak je důležitá pro mě společnost, ve které si toto mohu čas od času dopřát. Mými hranicemi je u piva maximálně dvě až tři podle chuti a času, a u vína jedna až dvě - dvě deci. A jak poznám onu dobrou společnost? Nenutí mě do stále větší konzumace alkoholu. Naopak cítím se tam svobodně s možností kdykoliv odejít. Měl bych také o sobě vědět, jak se začnu po dvou pivech chovat, abych neudělal sobě, své rodině a svému Spasiteli zbytečnou ostudu.

     Kdy bych ovšem naopak alkohol nepil vůbec? Kromě (1) řízení automobilu samozřejmě, když by to někoho kolem mě (2) limitovalo nebo (3) přímo pohoršovalo. Dále v období mého (4) osobního půstu nebo (5) nemoci. Také si dávám veliký pozor, abych nebyl na očích lidem (6), kteří jednoduše řečeno abstinovat musí z různých důvodů jako je jejich léčený či zanedbávaný alkoholismus.

     Písmo učí, že víno je k potěšení srdce. A Sváťa Karásek - evangelický farář a písničkář - že je veliký rozdíl mezi pitím, a promiňte mi prosím nyní ten výraz: chlastáním. Každý jsme ale jiní. Proto máme každý své hranice posunuté trochu jinak, a možná s věkem je třeba je občas nově zkorigovat. Takže závěr jako v mnohém jiném: alkohol problém není. Problém je špatný vztah  k němu, nebo ještě konkrétněji vyjádřeno: k sobě a ke druhým.

(Z deníku JK.)