Jdi na obsah Jdi na menu
 

Život hodný Kristova evangelia

 

 

Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:

Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,

nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka

se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,

aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -

a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

List Filipským 2:5-11.

 

 

     Hlavním tématem tohoto dopisu je radost z Ježíše Krista, nebo radost s Ježíšem Kristem, a to jako důsledek života podle evangelia. Jak tomuto více rozumět? Představme si, že do našeho kraje přivítá zvláštní, ale zároveň odvážný člověk, který nešetří vírou, že jeho osobní Bůh je mocný a jedinečný! Doprovází ho znamení, která nejsou jen tak. Navíc všem říká, že se tomuto velkému a osobnímu Bohu mohou také klidně okamžitě odevzdat. Vy to uděláte, abyste okamžitě zakoušeli, že spasitelné dílo Ježíše Krista je reálné. Podle čeho to poznáte? Přestanete se obávat vše-přítomného duchovního světa. Získáte klid a vnitřní pokoj. Přestanete se také bát lidí kolem vás, protože jste zmíněným člověkem povzbuzování, že váš Bůh je v Kristu svrchovaný – tzn. má ve svých rukou úplně všechno, naprosto každého. Jenže pak ten člověk od vás odejde do jiného kraje, a vy se časem dozvíte, že ho pro jeho víru uvěznili. Co vás jako první napadne? Pošlete mu jeho nejbližšího kamaráda a spolupracovníka s mnohými dary, aby se měl onen muž ve vězení trochu líp. A on vám za tři týdny odpoví dopisem, který obratem přinese právě zmíněný spolupracovník. Vy ten dopis otevřete, a dovíte se o sobě, že jako určitá parta stejně smýšlejících lidí žijete život hodný Kristova evangelia. Proč si to pisatel myslí? Protože jste ho prý vždy podporovali, a když je mu nyní nejhůř, vyjadřujete mu plnou bratrskou solidaritu.

     A vlastně o tom je náš list Filipským. Tak nějak, - velice zjednodušeně, - vzniklo společenství věřících v Krista na tomto místě. Detaily o obrácení prvních jednotlivců máme zaznamenány v novozákonní knize Skutků apoštolských v 16. kapitole od 11. verše dále. Tím zvláštním odvážným mužem byl apoštol Pavel, a tím nejbližším spolupracovníkem, který mu do vězení přinesl od Filipských dar byl Epafrodita. Nás dnes ovšem nejvíce zajímá, co to vlastně znamená žít život hodný Kristova evangelia? Co se skrývá za těmito slovy? Jak to prakticky vypadá? Když dovolíte, pokusím se o nedlouhé vysvětlení. Život hodný Kristova evangelia podle apoštola Pavla znamená:

 

 

  • Takový život jednoho křesťanského společenství, kdy jste ochotní pro vaší společnou víru v Krista snášet nejen zmíněnou radost, ale také určité následky v podobě různého utrpení: „Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha. Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte (Fp 1:27-30).“ Pro Filipské to byli pomluvy a urážky od vlivných lidí v kraji. Ti byli podporováni ze strany rozhořčených Židů, kterým víra v Krista bez návratu k Mojžíšovu Zákona nesmírně vadila. Apoštol Pavel to dobře znal. Vlastně ve vězení byl také kvůli některým židovským fundamentalistům, kteří ho neustále pronásledovali, až se před nimi musel takto v římském zajetí skrýt. Proto píše, že oni i on vedou týž společný zápas. Jak ale takovýto tlak od většiny kolem vás ustát? Co mají Filipští dělat?

 

  • Život hodný Kristova evangelia lze pouze, když se všichni křesťané v jednom společenství semknou jednotně a jednomyslně při sobě: „Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu (Fp 2:1-4).“ Co se pak začne dít? Lidé se budou doplňovat z Boží moci darů. Budou se povzbuzovat a těšit. Budou si pomáhat nejen z lidských zdrojů, ale okamžitě také z těch nebeských. Ano, začnou v plnosti zakoušet, co to prakticky znamená, že jsou v Kristu jedno tělo, kde proudí Boží dech života. Jednoduše řečeno: poznají živého Krista! Jaký je pak pokračující požehnání takovéhoto života jednotného sboru?

 

  • Společenství, které takto žije v souladu s Kristovým evangeliem všude vydává nadpřirozené svědectví o Boží lásce zjevené ve Spasiteli Ježíši vskutku pro každého člověka! Je to výzva pro všechny, kterým Bůh otevírá vnitřní zrak: „A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní - nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti - s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal (Fp 2:12-16).“

 

 

     A aby apoštol Pavel maximálně Filipské povzbudil, dodává, že i kdyby měl pro svojí víru v Krista nakonec zemřít, přesto se všichni mají radovat tou paradoxní společnou duchovní radosti, že všichni již patří Pánu: „Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi; stejně tak se i vy radujte a spoluradujte se mnou (Fp 2:17-18).“ Nakonec on sám nemá co ztratit: Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás (Fp 1:21-24).“

     Jak tedy můžeme i my dnes žít život hodný Kristova evangelia? Jaké je poselství listu Filipským pro nás tady a teď? Řekl bych, že vše začíná tím, čím jsme dnes započali naše uvažování – totiž počátečním biblickým místem: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: …..“ Co to praktický znamená? Znamená to úplnou podřízenost Bohu po příkladu Krista služebníka, který na ničem ze svých práv nelpěl pro blaho ostatních. Kterého ovšem v Božím čase Bůh povýšil a jeho práva mu nejen vrátil, ale také je svrchovaně zmnohonásobil. A to je cesta i pro nás v jednom společenství křesťanů. Nelpět na sobě stůj co stůj. Ale umět se vydat druhým pro jejich užitek s důvěrou, že mé prázdné ruce Hospodin opětovně naplní vším, co na každý den potřebuji. Z toho pak pramení zázračná radost, která má svůj základ v charakteru služebníka našeho Pána Ježíše Krista: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se (Fp 4:4)!“ Amen.

 

     „Děkujeme Ti, nebeský náš Otče, všemohoucí a laskavý Bože, za našeho Pána Ježíše Krista, skrze kterého jsi smířil svět sám se sebou. Děkujeme, že z toho můžeme zakoušet neuvěřitelnou radost na každý náš den, a to i když můžeme prožívat pro svojí víru různé těžkosti! Prosíme tě, dej nám Kristův přístup k našemu životu, abychom ve druhých viděli své přednější společníky, než jen své osobní ambice a plány. Pro Tvojí slávu! Amen.“

 

Slovo na cestu:Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi (Fp 4:8-9).“

 

Požehnání:Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi (Fp 4:23).“

 

(Pro ECM Plzeň 1 – Lochotín – 09. 10. 2016)